V současných dnech končí svá studia mnoho mladých lidí na různých školách. Málokdo ví, že mnozí museli udělat mnohem víc než ostatní. Jsou mezi nimi i sportovci, kteří dělili svůj čas mezi školu a tréninky. Na ISŠ v Semilech končí hned tři vynikající sportovci, s nimiž přinášíme rozhovor.
Daniel Hušek – 3. ročník – obor truhlář, 190 cm, před dietou 95 kg
Kulturistika – mistr Čech v roce 2011 – kategorie starší dorost, Sportovec roku Železnobrodska 2011
Kdy jsi s tímto sportem začal?
V 1. ročníku střední školy jsem začal posilovat, kvalitně se stravoval – hlavně maso, těstoviny, rýži, suplementy – nápoje dodávající tělu výživné látky, dbal jsem na dobrou životosprávu. V Železném Brodě jsem navštěvoval fitcentrum, kde se mě ujal český kulturista Michal Šmejda. Na konci druhého ročníku jsem se už zúčastnil prvních závodů – mistrovství Čech, z kterého jsem se nominoval na mistrovství ČR. Mistrovství Čech jsem vyhrál, v ČR jsem skončil šestý.
Tvůj sportovní klub?
Závodím za Fitness Železný Brod.
Jak vypadá běžný den vrcholového sportovce?
Intenzivně cvičím 4x až 5x týdně po jedné hodině ve fitcentru, doma regeneruji. Pracuji jako truhlář v dílně. Dbám na kvalitní stravu – 7 vydatných jídel, např. k snídani ovesné vločky, přes den kvalitní kuřecí a hovězí maso, zelenina jako příloha, kvalitní spánek cca 8 hodin. Ve volném čase rád sleduji filmy, čtu knížky, bavím se s přáteli.
Jak se ti daří skloubit studium, odborný výcvik a vrcholový sport?
Před začátkem přípravy na soutěže se to trochu odrazilo na prospěchu. Dá se vše zvládnout. Jediný problém byly krátké přestávky – 5 minut – na jídlo. Týden před závody jsem měl ze školy volno – období superkompenzace - odvodnění.
Tvůj pocit, když se stal mistrem Čech?
Při vyhlašování výsledků jsem si to ani moc neuvědomoval, protože jsem byl vyčerpaný a unavený, už jsem sotva stál.
Ale v šatně jsem si to plně uvědomil, byl to nádherný pocit, že tři měsíce tvrdé přípravy – diety – nebyly zbytečné.
Kdo tě finančně podporuje, protože dnes žádný sport není levnou záležitostí?
Převážně rodiče.
Tvoje sportovní plány?
Především dokončím školu – vyučím se truhlářem. Po nynější sportovní pauze se k tomuto sportu rád vrátím, pokud budou finanční prostředky.
Kterým sportům se ještě věnuješ?
Dále jsem se nedávno začal věnovat MMA – smíšená bojová umění /box, judo, karate,thaibox, grappling, …./.
A proč?
V těchto disciplinách jde o fyzickou dokonalost , dynamiku a techniku. Důležitá je především motivace. Je to zase něco jiného než kulturistika. Rád zkouším nové věci.
A co návykové látky?
Nekuřák, žádné drogy. To se neslučuje s mou životosprávou. Na závodech jsou dopingové kontroly.
Co přítelkyně?
Už tři měsíce nezadaný.
V zahraničí jsi nás už reprezentoval?
Dorostenci soutěží jen v ČR, junioři už postupují do evropských i světových soutěží.
Jakou cenu dostane mistr Čech?
Diplom, medaili, ceny od sponzorů mistrovství – např. doplňky stravy, sportovní oblečení atd.
V našem domě bydlel trenér Matoušek a maminka mě v 7 letech poslala, ať to také zkusím. Nejdřív trénink „na sucho“ – fyzická a technická příprava na skok. Po 14 dnech jsem opravdu skákal – na můstku K 15. První skok se podařil, nerozsekal jsem se. Maminka mě v tomto sportu podporovala.
Když pan trenér Matoušek skončil, přišel do našeho oddílu trenér Chlum. Soutěžil jsem jako žák v zimních olympiádách mládeže. Skákal jsem v Lomnici nad Popelkou a v Rožnově pod Radhoštěm. Zatímco jsem v Lomnici teprve sbíral zkušenosti, v Rožnově jsem byl členem vítězného družstva a jako jednotlivec jsem obsadil 3. místo. V té době jsem ještě neměl zcela jasno, jestli se budu věnovat severské kombinaci /skok a běh na lyžích/, nebo jestli skoky zvítězí.
Kdy padlo osudové rozhodnutí?
Ve 14 letech jsem se rozhodl pro skoky na lyžích.
Na jak velkých můstcích žáci skáčou?
V předškolním věku začínají na můstcích K 4 /kritický bod můstku/ a starší žáci mohou už na můstky K 50.
Na jak velkém můstku skáčeš teď?
Například na K 70 v Lomnici n. P., K 90 a K 120 v Liberci, K 90 v Harrachově.
A co můstky v zahraničí?
Polsko Szczyrk K 98, Itálie Predazzo K 90 a K 120, Německo Klingenthal K 125, Garmisch-Parten –kirchen K 125, Rakousko Villach K 90.
Jakého největšího úspěchů jsi dosáhl?
Jsem mistr ČR v dorostu.
A úspěchy v zahraničí?
Vytvořil jsem si rekord v německém Klingenthalu 135 m v průběhu soustředění.
To už se nabízí otázka na lety na lyžích.
Stoprocentně.
Tam je věkové omezení?
Od 18 let na vlastní nebezpečí.
Kdo tě finančně podporuje, protože dnes žádný sport není levnou záležitostí?
Rodina a Svaz lyžařů ČR.
Jak vypadá tvůj běžný den vrcholového sportovce?
Denně jezdím do Jilemnice, kde 2 hodiny trénuji. Zároveň i skáču v Lomnici, Liberci, cca 10 – 12 skoků denně.
Jak se ti daří skloubit studium a vrcholový sport?
V zimě mě škola uvolňuje z výuky, abych se mohl věnovat svému sportu na 100 %.
Cos musel sportu obětovat?
Skoro všechno – nemůžu jíst to, nač bych měl chuť. Nemám dost času na zábavu a studium. Praxi i známky doháním po sezóně.
Co osobní život?
Přátele mám mezi skokany, na ostatní mi nezbývá moc času. Ale přítelkyni mám.
Tvoje plány?
Chci vyhrát olympiádu, mistrovství světa, vyučit se. Po ukončení sportovní kariéry si chci užívat života v zahraničí u moře a odpočívat. Všechno záleží na tom, jak v tomto sportu budu dobrý.
Pavel Fridrich 4. ročník ISŠ Semily – pozemní stavitelství
mistr ČR v sjezdovém lyžování v roce 2010/2011 a 2011/2012
Jak jsi se k tomuto sportu dostal?
Bydlím ve Vrchlabí a lyžuji od tří let, je to tatínkův koníček.
Tvoje další krůčky?
Absolvoval jsem sportovní základní školu se zaměřením na sjezdové lyžování.
Tvoje úspěchy?
Na začátku jsem nebyl úspěšný, zlom nastal s novým trenérem Filipem Markem. Ale to už jsem studoval 1. ročník pozemního stavitelství. Kvalitnější příprava, více soustředění, tréninků. Přiblížil jsem se k republikové špičce, závodil jsem s těmi nejlepšími.
První vítězství?
Mistr České republiky ve slalomu v sezoně 2010/2011.
A co zahraničí?
Jezdíme na soustředění na ledovce do Rakouska - Molltal, Hinter-Tux. Na závodech jsem byl ve Francii, Rakousku, Německu, Slovinsku, Polsku, Norsku, Švédsku a na Slovensku. Umísťoval jsem se do 10. místa v kategorii.
Jak se domluvíš v zahraničí?
Studuji němčinu, a proto v Rakousku a Německu nemám problém. Bez znalosti cizího jazyka bych se neobešel.
Tvůj pocit, když ses stal mistrem republiky?
Závod byl dvoukolový, již po prvním kole jsem vedl a ve druhém kole jsem jel s velkými obavami a se strachem, jestli mi to vyjde. Když jsem vyhrál, všechno ze mne spadlo a uvědomil jsem si, že hodně záleží na psychice a zkušenostech. Na stupních vítězů – šťastný pocit.
Daleko větší úspěch je obhájit vítězství.
To jsem obhájil a přidal jsem k tomu vítězství na mistrovství ČR v superkombinaci /rychlostní disciplína a slalom/.
A tvoje konkurence?
5 – 6 soupeřů.
Kdo tě sponzoruje?
Rodiče a podpora ze Svazu lyžařů ČR.
Jak se ti podařilo skloubit úspěšné studium a vrcholový sport?
Dal jsem si podmínku, že když budou čtyřky, přeruším studium do té doby, než to vylepším. Což jsem ani jednou nemusel. Vedení školy mě uvolňovalo bez problémů na soustředění a závody.
Co jsi musel sportu obětovat?
Hodně volného času pro pravidelné tréninky.
Co přítelkyně?
Dříve přítelkyně jen na léto, současná je také lyžařka.
Jakou cenu dostane mistr ČR?
Medaili, krásný diplom, pohár a 1.500 Kč.
Tvoje plány?
Chci studovat obchod a podnikání na vyšší odborné škole, ale chci nadále lyžovat. Na další sezónu mám konkrétní plán – nominovat se na mistrovství světa juniorů v Kanadě. Letos jsem byl nominován na mistrovství světa juniorů, ale musel bych zaplatit 20.000 Kč. Svaz lyžařů ČR hradí jen ubytování a stravování. Je to dost nákladný sport.
Jsi příliš skromný, ve škole vědělo o tvých úspěších jen málo lidí. Znají tě jako úspěšného reprezentanta ve Vrchlabí?
Stal jsem se Sportovcem města Vrchlabí v roce 2012.